Něco mne žene a neznám cíl

Kazuistika z psychoterapie mladého muže z rozvedené rodiny

Psychoterapii vyhledal mladý muž, říkejme mu Karel, vysokoškolák s pocitem, že nemůže najít své místo. Mluvil především o zaměstnání a obavě, že není dost dobrý manžel pro svou mladou ženu.

Z rodinné anamnézy jsme zjistili, že měl šťastné dětství. Oba rodiče se mu věnovali, podporovali ho. Když nastoupil na gymnázium, přišla jednoho klidného večera jako blesk z čistého nebe zpráva – rodiče se chtějí nechat rozvést, již si nerozumí a tak chtějí jít každý svou cestou. Nerozuměl tomu, nehádali se, nenadávali si. Maminka byla víc společenská než otec. Ten byl víc hloubavý, takový filozof života. Ale že by se museli rozvádět? Karel vnímal jejich smutek a trochu nerozhodnost. Byli už se sestrou „velcí“, ale rodiče stále přemýšleli, jestli jim to „můžou udělat“. Karel se začal více věnovat svým zájmům a kamarádům, aby na to nemusel myslet. Když už však nerozhodnost trvala dlouho, řekl jim, ať už se raději rozvedou, že tak se dál žít nedá. A rodiče „poslechli“.

Táta se odstěhoval a časem si založil novou rodinu. Maminka si taky našla přítele a později s ním měla děti. Karel studoval vysokou školu, měl svoje kamarády a studentský život. O víkendech občas jezdil domů. Ale tam se už necítil dobře. Nepatřil ani do rodiny otce, ani do rodiny matky. Nemluvil o tom, ale stále víc času trávil na kolejích. Školu ukončil, našel si přítelkyni. Nějakou dobu cestovali, ale pak se chtěli usadit. Cítil v sobě potřebu dokázat, že je dobrý chlap, že bude dobrým tátou. Chtěl si najít práci v menším rodinném kolektivu, kde by mohl být užitečný. Pravidelně se však stávalo, že jeho nasazení bylo zneužíváno.

V rámci terapie bylo významným zjištěním, jak moc Karlovi záleží na tom, aby v zaměstnání nevznikaly konflikty, aby někam patřil a byl akceptovaný. A jak tato potřeba souvisí s tím, že si oba rodiče vybudovali novou rodinu a on zůstal ve vzduchoprázdnu. Klíčový byl také rozbor snu, který se mu opakovaně zdával… V tom snu se snaží stoupat na vysokou horu a cesta za ním se nenávratně propadá, což ho žene stále vzhůru. Ale vždy, když přišel na vrchol, objevila se další cesta, další vrchol, který měl zdolat. Probudil zmatený.

Karel v průběhu terapie pochopil, že sen souvisí s nevyřčenými očekáváními rodičů. Že ačkoli je již dospělý muž, stále má tendenci tato očekávání plnit, aby své rodiče nezklamal a nepřišel tak o vztah s nimi. Byla to jeho zvnitřnělá představa. Uvědoměním našich nevědomých dynamik může dojít k uvolnění těchto vnitřních pout.
Karel si se svou přítelkyní koupil byt a za rok se jim narodilo děťátko. Nyní má konečně svou rodinu a cítí se volný a sebevědomý vůči svým rodičům a i zaměstnavatelům.

Co tedy potřeboval Karel trochu jinak, když se jeho rodiče rozváděli?

  1.  Aby to nebyl on, kdo rodičům „dal svolení” se rozvést – to mělo být jejich rozhodnutí.
  2. Aby si někdo všiml, že se stahuje do svého studentského světa a čím dál méně jezdí domů, aby se to téma neotevřelo.
  3. Aby mu bylo potvrzeno, že stále má u rodičů domov, kam patří a kam vždy může přijít.

Není vždy jednoduché zachytit trápení u dětí, které jsou chytré a samostatné. Vodítkem může být to, že jsou ještě hodnější a samostatnější a nejsou s nimi žádné potíže. Jsou loajální, nevztekají se, nevymezují se.

Mgr. Lenka Rašticová

Aktivity projektu Pomoc rodinám ohroženým domácím násilím a rodinnými spory jsou podpořeny z dotačního programu Rodina.

/

Mediální partner: SMART EMAILING 


Copyright © 2014, Centrum Akropolis, Uherské Hradiště | GDPR | Interní sekce | web: icard.cz