Do Santiaga de Compostela lidé putují i proto, aby si udělali jasno ve svém životě

Do Akropolis přijela nová parta zahraničních dobrovolníků, které vám chceme představit.

Tím první je Antonio, sympatický extrovert ze Španělska.

Je mu 23 let, narodil se, doposud žil i studoval v nádherném historickém městě Santiago de Compostela. Toto město je od středověku jedním z nejvýznamnějších poutních míst Evropy. V devátém století tam byly údajně nalezeny ostatky svatého Jakuba – jednoho z dvanácti apoštolů. Proto se pouti do Santiaga de Compostela říká Svatojakubská...

Pár věcí na sebe nám Antonio prozradil v tomto rozhovoru.

Antonio, jaký je tvůj vztah k rodnému městu, které se těší takové popularitě?

Mám ho rád, přece jen jsem v něm žil 22 let. Jen dneska už mi přijde malé, proto jsem se rozhodl objevovat další místa, města a země. To ale neznamená, že se tam v budoucnu nevrátím, například založit rodinu (úsměv).

Jaké to je žít v cílové destinaci tisíce poutníků, cítíš tam nějakou zvláštní atmosféru?

Já osobně už tam zvláštní atmosféru necítím. Je tam ale hodně historických památek, které dělají město jedinečné a pak je tam samozřejmě spousta turistů. Je to dobrý pocit žít ve městě, kam putuje tolik lidí. Často jsem chodíval do barů v historickém centru a povídal si s lidmi, potkával jsem tam různé národnosti, lidské příběhy mě zajímají.

A jaká je motivace lidí k putování do těchto míst?

Myslím, že dnes už větší polovina tuto pouť absolvuje, ani ne tak z náboženských důvodů, jako spíš k pročištění mysli a objevení sebe samých, kvůli vnímání přírody a historie. Náboženství jako takové, mám subjektivní pocit, už není tou první prioritou, lidé se více obrací ke stavu mysli a očistě duše – mám na mysli zejména Evropany.

Co jsi vystudoval a o co se zajímáš?

Nedávnou jsem ukončil bakalářské studium politologie na slavné místní univerzitě (Universidade de Satiago de Compostela byla založena v 15. století). Právě díky ní je ve městě čilý studentský život a spousta kulturních aktivit – hudba, malířství, poezie.

Jinak osobně se zajímám o otázku migrace a v budoucnu bych se rád věnoval managementu společenské odpovědnosti firem.

Takže teď si dáváš pauzu?

Ano, než dokončím studia nebo začnu pracovat, chtěl bych zažít pár opravdových zkušeností na vlastní kůži. K cestování máme u nás v rodině sklony, i moji dva sourozenci žijí v zahraničí. Od dobrovolnické stáže očekávám, že mi pomůže zamyslet se nad budoucností, co vlastně chci v životě dělat. Je mi 23 let, takže tento aktivní čas na rozmyšlenou je hodně prospěšný.

Je to tvoje první zahraniční zkušenost?

Je to moje druhá zkušenost. Poprvé jsem byl v Uruguayi v Montevideu. Studoval jsem politologii a sociologii. Moc se mi líbil tamní styl života, který je daleko pomalejší. Lidé na sebe mají víc času, povídají si, diskutují, zajímají se o sebe...

A když to nyní srovnáš s mentalitou v Uherském Hradišti, jak se cítíš?

Cítím se tu skvěle, mám tady výborné kolegyně z Ruska a Francie. Místní lidé jsou srdeční a otevření. Je to malé město, obklopené hezkou přírodou. Jsem na začátku objevování.

Čemu se tady chceš především věnovat?

Těším se hlavně na moje studenty v kurzech španělských konverzací, které nyní zahajujeme. Kromě toho chci cestovat, potkávat lidi. Mám rád hokej, fotbal, hraji na kytaru. Čas, který v Uherském Hradišti strávím si chci užít na maximum.

Pokud máte zájem o konverzace s Antoniem, můžete se přihlásit ZDE.

Děkuji za rozhovor!

ZV