S nervozitou se stále učím pracovat

před 6 roky, 13.4.2018 Rozhovor s Adélou Citovou - vícemistryní světa v aerobiku

Na Akropolis CUPu předvede ukázku ze své nové sestavy, je otevřená, příjemná a talentovaná.


Adéla Citová, mladý talent českého aerobiku, se může ve svých osmnácti letech pochlubit hezkou řádkou medailí jak v juniorské kategorii, tak už i mezi dospělými. Loni byla první na Mistrovství České republiky a druhá na Mistrovství světa.

Hlavní organizátorka Akropolis CUPu, Bohdana Poláchová,  ji pozvala k nám do Uherského Hradiště jako čestného hosta a porotkyni  4. ročníku této soutěže v aerobiku skupin dětí od 5 do 14 a více let.


Jaké to je slavit v mladém věku tolik úspěchů, co musí obětovat a co jí naopak přináší radost, o tom je náš rozhovor.

Adélo, jak to začalo, aerobik jste si našla sama nebo si tento sport našel vás?

Celé to začalo v taneční škole Beethoven v Chomutově, do které jsem jako malá chodila. Když jsme se přestěhovali do Loun, hledala jsem něco podobného, tak jsem narazila na aerobik a rovnou na moji současnou trenérku Jitku Hoffmanovou. Začínala jsem v sedmi letech aerobikem, v osmi a devíti jsem soutěžila v kategorii trio a v deseti v kategorii single.


Co vás na aerobiku baví?

To, že pracuje s více složkami. Je to proměnlivý sport, potřebujete k němu komplexní průpravu, zahrnuje atletiku, běh, gymnastiku, taneční ladnost, posilování.



Ve vašem mladém věku za sebou máte už řadu úspěchů. Existuje něco, co děláte jinak nebo navíc, že se vám takto daří?

Úspěch začal v momentě, kdy jsem se rozhodla, že pro zlepšení fyzičky začnu navíc běhat. To se určitě promítlo do výkonů. Také mám skvělou trenérku a výborné zázemí. To je velké plus. A musím přiznat, že asi mám i nadání, bez toho by to nešlo.


Kolik hodin týdně trénujete?

Jsem ve třetím ročníku gymnázia a trénuji 6 dnů v týdnu, dvě až tři hodiny denně. Začnu tím, že si jdu ráno v šest zaběhat a po škole opět rovnou na trénink, až do večera.


Je něco, v čem vynikáte?

Nejvíc mi jdou odrazy a skoky, to je moje silná stránka.


Jaké vlastnosti musí mít dívka, aby v aerobiku uspěla?

Určitě charisma, abyste mohla zaujmout a vtáhnout diváky a porotu do děje. Nejdůležitější je oční kontakt, dívat se přímo na lidi, ne někam za ně. A potom jde o precizní pohyb a provedení každého cviku. Musíte přijít a mít sebevědomí, věřit sobě a tomu, co umíte. Něco ve smyslu: „Jsem tady, tak se dívejte!“. (úsměv)


Máte pocit, že tomuto sportu musíte něco obětovat, třeba volný čas?

Oběť? Jak v čem. Když se mi daří, a když se mi to, co dávám vrací, tak to určitě není oběť. Naopak, když se mi to nevrací, mrzí mě to. Jsem na vysoké tempo tak zvyklá, že když mám volno, nudím se. Je to zkrátka můj životní styl.


Co je podle Vás na úspěchu nejhezčí?

Překvapivě to není medaile, ale pocit, že mohu vyjít na plochu a předvést, co umím. Mám velkou radost, když to co dělám baví diváky, porotu i moji trenérku. Když se to líbí. Je to pro mě obrovská seberealizace. To, že něco umím a dokážu. A taky mě baví, když mi lidi fandí. Potlesk mě nabudí.


Jak bojujete s nervozitou?

To je můj kámen úrazu, ale pracuji na tom se svojí sportovní psycholožkou. Učí mě, jak se bránit obavám ze selhání. Můj problém byl, že jsem si kladla příliš velké cíle, nechtěla jsem zklamat.


Děláte v tom pokroky?

Není vůbec jednoduché najít vnitřní klid, snažím se si vsugerovat, že když selžu, nic se neděje. Učím se, jak se vrátit na začátek, ke kořenům toho proč to dělám, tedy k radosti z pohybu. Pracuji na tom už dva roky. Řekla bych, že už se na 90% umím uklidnit, už mi z nervozity není špatně. Klid mám uložený v sobě a když je potřeba, vytáhnu ho.


Tak tomu se mnozí učí celý život.

Ano, myslím si, že sport nás připraví do života. Jsem ráda, že mě vede psycholožka, sama bych se uklidnit zatím neuměla. Nyní jsem si začala závody užívat, víc se na ně těším a i to se promítá do výkonu.


A co prohry?

Tak je to ledová sprcha, ale aerobik je estetický sport, nemusíte se zalíbit každému. Dobrý pocit je důležitější než medaile.



Co byste vzkázala dívkám, které se věnují aerobiku?

Nebojte se tomu obětovat víc času, stojí to za to, stát na bedně. A i když se nedostanete tak vysoko, dělejte to pro radost, netrapte se, hledejte kladné stránky. Je to nádherný sport. Šiřme ho! (úsměv)


Děkuji za rozhovor,

Zuzana Vandame