"Neberte se příliš vážně a věřte ve svůj taneční potenciál"

Herec, tanečník a choreograf Marek Zelinka miluje originalitu a sobě vlastní způsob vyjadřování na jevišti. O to víc nás těší, že přijal pozvání organizátorky Bohdany Poláchové na účast v porotě druhého ročníku Akropolis CUPu 2016.

Nemohli jsme si tedy nechat ujít příležitost mu položit pár otázek. I jeho pohled na tanec je takový, jaký je on sám, otevřený, osobitý a komplexní.

Marku, netajíš se tím, že vítězství ve Stardance Ti otevřelo nové obzory a že tento rok je pro Tebe rokem čerpání inspirace. Čím se tedy inspiruješ?

Jiný náhled na svět a na věci jsem začal objevovat už za svých studentských let na HAMU. Tady se mi otevřely další obzory. Potřebujeme však vnímat i ty vnitřní podněty, které máme v sobě, to je taky hodně důležité.

Jinak inspiraci hledám všude kolem ze sebe z toho co vidím a slyším, z okolní komunikace, z vtipů, ze zpráv.

Na jaké činnosti se v současné době nejvíc zaměřuješ?

Máme s kolegou Martinem Talagou divadelní uskupení [PLAY]boyz, se kterým hrajeme představení SYNovial. S Marií (Doležalovou, taneční partnerkou ze Stardance, pozn.autora) připravujeme v La Fabrice hru Kafe a cigárko. Jinak okrajově učím společenský tanec a pracuji na dalších projektech.

Ve Stardance ses projevil jako velmi originální choreograf, co tě na vytváření choreografie nejvíc baví a kde bereš všechny ty nápady?

Choreografie je tvůrčí, náročný a stresující proces. Stresující, protože máte omezený čas. Člověk musí mít vizi a nápad. Musíte najít mikropříběh a určitý princip, který vás posune k cíli, aby choreografie byla koncepční. Většinou hledám v různých tanečních stylech, v divadelních scénách v herectví. Vždy se snažím najít něco odlišného, co však musí fungovat s tím, co od vás očekávají diváci. Rád mažu hranice mezi žánry.

Vymýšlíš choreografii sám nebo spolupracuješ s kolegy, případně s partnerkou.

V taneční choreografii Stardance jsem měl hlavní slovo, ale tvůrčí proces byl společný. Marie mi vždy házela nápady blízké jejímu hereckému světu a pak nastal okamžik, kdy nám došlo, že tohle je přesně ono. Komunikace v páru je hodně důležitá a pak samozřejmě je nezbytné si udržet nadhled, abychom poznali, co je ještě dobré.

Čemu vděčíme za to, že jsi přijal nabídku Akropolis a budeš hodnotit výkony malých i větších cvičenek a cvičenců sportovního aerobiku?

Byla to zajímavá nabídka, moc rád si vyzkouším porotcování, ve kterém se nepohybuji každý den. Být v porotě, která hodnotí estetiku a týmové choreografie je sympatická výzva.

Čím tě tanečník – tanečnice na první pohled upoutá?

Upoutají mě dvě zásadní věci. Ta první je technická připravenost tanečnice nebo tanečníka, zda má kvalitní pohybový slovník.

Druhá, možná ještě důležitější věc, je osobnost a charisma, tedy to, čím každý z nás působí na lidi.

To kouzelné je kombinace těchto dvou faktorů. Musíte umět svoji techniku osobitým způsobem prodat a nebát se být v tanci sami sebou.

Výhodou je samozřejmě dobře vypadat, takže estetika hraje taky svoji roli.

V čem vidíš přínos tance pro děti?

Jednak je to pozitivní dopad na fyzičku a na zdraví obecně. Tanec pohybově rozvíjí, učí nás správně držet tělo, posiluje svaly. Na druhé straně učí lidi komunikovat skrze své tělo. Rozvíjí komunikaci, je to škola pro budoucí partnerský život.

Například estetický dojem, tedy to, jak držíte tělo při chůzi, se vám neztratí do konce života. Když do místnosti vkročí tanečník, často to poznáte právě podle chůze a držení těla.

Existují návody, jak uspět v tanečním světě plném konkurence? Co bys dětem doporučil jako tanečník a choreograf?

Píle, práce a schopnost nepolevit. Makejte na sobě a nesrovnávejte se. Ideální je v tanci vycházet ze sebe. Je dobré mít svůj vzor, ale neupínat se na něj.

A pak je dobré nebrat se vážně, čerpat z okolí. Kolem nás není jen tanec samotný, ale i různé impulzy, různé způsoby vyjádření, různé styly. Rozvíjejte se, absorbujte, neuzavírejte se. Mějte zájem o zprávy, o svět kolem sebe. A to nejdůležitější, bavte se tím.

A na závěr, jak bys uklidnil ty, kteří se neumístí?

Někdy vyhrajete, jindy můžete být třeba pátí. Je důležité věřit ve svůj potenciál a nenechat se srazit. Jeďte dál. Neřiďte se jen výsledky, ale sami sebou. Třeba ve Stardance jsme nejeli na pořadí. Chtěli jsme bavit ostatní i sami sebe. Chtěli jsme být super a mít perfektní choreografii. Byla to na naše vnitřní motivace. Ideální je dokázat se uvolnit a nenechat se svázat. Funguje, když se zaměříte sami na sebe a na chvilku nevnímáte, co se kolem vás děje.

Děkujeme za rozhovor,

Za tým Akropolis, Zuzana Vandame

FOTO: zdroj archiv ČT