Jan Onder přijede na AKROPOLIS CUP

před 5 měsíci, 10.4.2017 Rozhovor o náhodách a splněných snech

"DOPŘEDU MĚ ŽENE NEKONEČNÁ TOUHA SE ZLEPŠOVAT,” říká sympatický tanečník Jan Onder




Další ročník Akropolis Cupu, soutěže týmových choreografií v aerobiku, se blíží závratný tempem. Letos ve znamení čísla tři. Třetí ročník a třetí návštěva populárního tanečníka Jana Ondera. Pozvala ho organizátorka soutěže a oblíbená trenérka aerobiček z Akropolis Bohdana Poláchová. Během posledních let se Honza posunuje, objevuje nový potenciál, rozvíjí svůj talent.

Přečtěte si, jakou dynamiku má pokračování příběhu dvojnásobného vítěze Stardance.


Z TANEČNÍKA MODERÁTOREM, HERCEM I AUTOREM POHÁDEK

Začneme z druhé strany. Akropolis Cup je pohybová soutěž pro děti a mládež a ty letos přijíždíš nejen jako tanečník a moderátor, ale také jako autor pohádkové knížky. Máme to chápat tak, že se posouváš od tance do jiných sfér?

Snažím se o to. Tancovat není možné celý život. A tato kniha je už mojí druhou. První knížka byla o Stardance, tato druhá je určená dětem a rodičům. Jmenuje se „Jak zachránit Pižďucha?“.


A jak jsi přišel ke psaní?

Byla to náhoda, v poslední době ke mně některé věci přicházejí samy od sebe. S dětmi pracuji vlastně od dob, kdy jsem jezdil jako vedoucí na tábory. Neustále pro ně vymýšlím pohádky a příběhy. A jednou jsem potkal nakladatele, došlo na toto téma a on mi navrhl, ať svoje pohádkové příběhy, které vyprávím dětem, sepíšu. Udělal jsem to.


Dá se to nějak zařídit, aby k nám zrovna takové náhody přicházely jen tak?

Ano dá. Stačí vědět, co přesně chcete, kam směřujete a čím přesnější je vaše představa a váš sen, tím pravděpodobnější je, že se vyplní. Musíte na to být ale připraveni. A … systematicky pracovat :)

Takto se mi vyplnil i druhý sen. Hraji a zpívám v divadle Ypsilon.


Je snadné psát pohádky?

Není to snadné, měl jsem základ ze studií a pak, psaní beru jako svůj objevený potenciál. Někde ve mně dřímal a teď vyplul na povrch.


Kde jsi bral inspiraci?

Popisuji hodně sám sebe, svoje zkušenosti i věci, které mě napadnou na různých místech. Třeba zvířátka na plese nebo příběh drzé lázeňské veverky. Inspirace chodila v noci, když jsem nemohl spát, po cestě na vystoupení nebo na dovolené v Dominikánské republice, když jsem čekal na partnerku.

Myslím, že v pohádkách se mohou najít nejen děti, ale také dospělí, je tam spousta jinotajů.


A co se teď děje s tancováním?

Pořád je to pro mě nejvíc, ale posunuji se. K hraní, moderování, zpěvu. Baví mě nové věci, nové výzvy, jít dopředu...

V JEDENÁCTI LETECH JSEM TRÉNOVAL 2 HODINY DENNĚ

A jak je to vlastně dlouho, co jsi začal s tancem?

Vlastně už ve čtyřech letech jsem blbnul v obýváku na písně Valdemara Matušky, v sedmi letech jsem zahlédl letáček lákající na taneční kurzy a v jedenácti letech jsem se do tance úplně zbláznil. Trénoval jsem dvě hodiny denně.


Hrály v tom nějakou roli ženy?

Musím přiznat, že ženy nebyly tím hlavním motivem k závodnímu tanci. Byl to spíš pohyb, rytmus a energie, která je v tanci obsažená. A přiznávám, přál jsem si být slavný.


A došlo i na momenty, kdy jsi s tím chtěl seknout?

Nikdy. Vždycky jsem tomu věřil, nepochyboval jsem. Byl jsem tak trochu za exota mezi mými spolužáky, fotbalisty a hokejisty. A právě to mi vyhovovalo, nevadilo mi, že si ze mě občas dělají srandu. Být jiný mi vyhovovalo.


JAK TO VYPADÁ S TANEČNÍ PARTNERKOU...

Změnil jsi partnerku...

Uvedu do na pravou míru, partnerka se se mnou rozešla, proto už spolu nemůžeme tancovat. Na akce si proto beru talentovanou Veroniku Lálovou.


Veronika je tedy Tvojí novou partnerkou?

Zatím stálou taneční partnerku nemám, nejde to tak rychle. Je to hodně složité a jsem náročný, ale dá se říct, že tanečních partnerek mám nyní několik. Chceš vědět jaké?


Určitě!

Tancuji s herečkou Danou Batulkovou, atletkou Kateřinou Baďurovou, herečkou Terezou Kostkovou nebo modelkou Taťánou Kuchařovou. Mám tedy kolem sebe vícero úžasných a talentovaných tanečnic :).


Hm.. Tvůj život vypadá ideálně, chodí k tobě zajímavé výzvy, jsi úspěšný, tancuješ s nádhernými ženami...

Možná to tak působí, ale není to tak. Můj život má i tu druhou stránku. Beru si moc práce, žiji rychle, občas jsem unavený. Mám svoje soukromé starosti.

Svoji práci ale miluji a rád dělám lidem radost, nabíjí mě to. A tak se i dívám na svůj život. Pozitivně, optimisticky.


TANEC - TO JE KRÁSA, ESTETIKA I DRAVOST

A jaká první asociace tě napadne, když se řekne tanec?

Krása, estetika. Tancování musí být uchvacující. Kombinace krásy, radosti, dravosti, agresivity. Vyjadřuje emoce. A to je na něm to nejsložitější. Tanec je velmi náročná disciplína, kromě náročných technických parametrů musíte zapůsobit a strhnout publikum.


TANEČNÍCI SE STÁVAJÍ ÚSPĚŠNÝMI BYZNYSMENY, PROČ?

Napadá mě, mají tanečníci jako takoví něco společného?

Tanečníci jsou blázni, této vášni snadno propadnete. Jsou pracovití, tréninky jsou totiž doslova šílená záležitost. Dopředu nás žene nekonečná touha se zlepšovat. A možná právě díky houževnatosti a píli jsou tanečníci po skončení kariéry výborní byznysmeni. No a další společný rys, rádi se dobře oblékáme.


Do Uherského Hradiště přijíždíš potřetí. S čím máš naše město spojené?

Tak to je jednoduché, Uherské Hradiště mám spojené s Bohdanou Poláchovou a jejím přítelem. Hodně jsme se sblížili, jsme kamarádi. A pokaždé když sem přijedu, je krásně. Vždy mi tu tedy bylo dobře.

Na hradišťské soutěži mě také pokaždé překvapí velké množství dětí a skvělá atmosféra!


A na závěr – soutěž Akropolis CUP a motivační věta pro soutěžící?

Když se chce, všechno jde a když se chce, tak se proto musí něco udělat. Pokud neuspějeme, tak to berme jako životní lekci a cennou zpětnou vazbu, která nás posouvá do další práce. Důležitá je jak příprava, tak psychika a správné vyladění. Nebojte se pokaždé udělat něco navíc.


Děkuji za rozhovor!

Zuzana Vandame


Copyright © 2014, Centrum Akropolis, Uherské Hradiště | Interní sekce | web: icard.cz