Alicia Serna Serna je muzikální talent.

před 2 měsíci, 11.8.2017 Druhý příběh: poznejte naši španělskou dobrovolnici

Je jí 30 let a hýří pravým jižanským temperamentem, má krásný, hluboký hlas a milý, vstřícný úsměv. Z jejího projevu cítíte zvědavost, otevřenost i lehkou plachost, způsobenou možná počáteční nedůvěrou, danou zkušenostmi z různých prostředí. Představujeme vám další z týmu dobrovolnic centra Akropolis - Alicii ze Španělska.

DVĚ STEJNÁ PŘÍJMENÍ

Myslela jsem, že jde o překlep, ale vyvedla mě z omylu. “Ano, je to tak, moji rodiče měli stejná příjmení, ale neboj, žádný příbuzenský vztah mezi nimi není,” ujistila mě na začátku našeho povídání s úsměvem. Nosit příjmení matky i otce je ve Španělsku normální, i když jsou stejná. Pochází z města Albatera v provincii Alicante a popisovat místa a lokace kde žila, studovala a pracovala, by prý bylo na dlouho. Tak jen shrnula, že dětství i velkou část svého života prožila na malém městě, kde se lidé navzájem znají a potkávají. Třeba její rodiče se seznámili už když jim bylo 11 let. Alicia má ještě mladšího bratra.

UČITELKA HUDBY

Vystudovala dvě vysoké školy – pedagogickou fakultu a konzervatoř. To ji celkem logicky nasměřovalo k profesi učitelky hudby. Když zvládla závěrečné zkoušky a pak atestaci, která je ve Španělsku podmínkou k zařazení do seznamu pedagogů státních škol, odešla na rok učit hudební výchovu do Barcelony.

Před tím však stihla pracovat více jak rok v Anglii, kde se starala o děti a jako dobrovolnice učila na střední škole španělštinu. Cestování a život v jiné kultuře ji okouzlil.

Po roce v hlavním městě se vrátila zpět do Alicante, ale hledala další možnost, jak by mohla ještě vycestovat.

STABILITA NEBO DOBRODRUŽSTVÍ?

Příležitost v podobě programu ERASMUS přišla vzápětí. Asi jako většina mladých lidí stála před dilematem, zda zůstat doma blízko rodiny nebo se vydat za dobrodružstvím do neznáma. Je rozdíl pracovat v zahraničí jako studentka nebo odjet na delší dobu za prací. Uvědomovala si větší zodpovědnost, přesto nové zkušenosti neodolala.


ODLIŠNÁ KULTURA JE VŽDY INSPIRATIVNÍ

Pracovat v České republice je podle Ali jiné než například v Itálii, jejíž kultura je španělské hodně podobná. A právě kulturní odlišnost ji přitahovala. Příležitost, která se jí naskytla v Akropolis kombinovala několik pozitiv: práci s dětmi, menší město s folklorní tradicí a touhu projet znovu také okolní země jako je Polsko, Maďarsko a Rakousko. To všechno ji lákalo.

Ukázalo se, že si vybrala dobře. Podobně jako u Sophie z Francie, hned na začátku do sebe všechno krásně zapadlo a cítila se velmi uvolněně.

„Když se cítíte dobře, můžete začít objevovat a pronikat do tajů místních lidí a zvyklostí. Leona (z Akropolis), Sasha (mladá Ruska, která žije v Uherském Hradišti) a Sophie (dobrovolnice z Francie) hrály na počátku mojí adaptace důležitou roli. Sasha nás pozvala k ní a ukázala, jak se tady v Hradišti žije. Představila nám důležité lidi, to naši situaci hodně ulehčilo. S kamarádkami z EVS programu si výborně rozumíme, víme i beze slov, co cítíme, není potřeba nic složitě vysvětlovat, “ dodává.


SOUČÁSTÍ VELKÉHO DECHOVÉHO ORCHESTRU DÍKY ŠPANĚLSKÉ KONVERZACI

Alicia k životu potřebuje hudbu a svůj nástroj, na který od malička hraje – pro ženu možná méně typický lesní roh. Její spontaneita, otevřenost a zároveň velká náhoda sehrála znovu důležitou roli. Na španělské konverzaci ji její žákyně zmínila, že ve Zlíně působí Velký dechový orchestr. A protože Alicia chodí ráda vstříc novým výzvám, neváhala, do Zlína zajela a zakrátko se stala součástí party sympatických lidí. A co víc? Na začátku června se s tímto orchestrem zúčastnila mezinárodní soutěže v Ostravě. „Když jsem na začátku do orchestru přišla, nikdo moc nemluvil anglicky, ale bylo vidět, že je zajímám. Vůbec jsem to nečekala, že mě tak skvěle přijmou, a že se dokonce ocitnu na mezinárodní soutěži,“ komentuje se smíchem Alicia.

CO SE JÍ NA MORAVĚ LÍBÍ NEJVÍC?

Lidská přívětivost a muzikálnost. U mladých lidí navíc velká spontaneita v navazování kontaktů. „Lidé tady jsou velmi přátelští a vřelí,... ale občas mám pocit, jako by se trochu obávali naší svobody a autonomie, “ přemítá si pro sebe.

Setkávání má Alicia na cestování asi nejraději, dodává jí totiž sebejistotu a zkušenosti, které může sdílet a vyměňovat.

„Moc ráda se setkávám s novými lidmi, všechno je jiné. Lidé jsou tu uvolnění, nepijí vodu, ale pivo, jako by to byla voda.“ uzavírá úplně vážně Španělka Alicia. :)


Pokud máte zájem, můžete se s dobrovolnicemi Akorpolis setkávat od září také na cizojazyčných konverzacích.

Zuzana Vandame

Foto: Sophie Trenda

Copyright © 2014, Centrum Akropolis, Uherské Hradiště | Interní sekce | web: icard.cz